Umělá inteligence není jen pomocník. Je to energetický nenasytný kolos, který začíná svým stvořitelům přerůstat přes hlavu. Zatímco technologičtí giganti na pódiích slibují zelenou budoucnost, realita v útrobách jejich datových center hovoří jinak. Podle aktuální zprávy Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) a World Benchmarking Alliance emise CO2 technologického sektoru v posledních letech setrvale rostou. Hnacím motorem? Raketový rozvoj AI a potřebné infrastruktury. Tento rozpor mezi sliby a realitou se stává ústředním dramatem odvětví.

Budoucnost pracovního trhuBudoucnost pracovního trhu

Pohodová práce v kanceláři? Zapomeňte, zastane ji umělá inteligence. Generace Z přijde o job, míní vizionář Amodei

Datová centra: Noví žrouti elektřiny

Lačnost datových center po energii je obrovská a roste závratným tempem – od roku 2017 každoročně o 12 procent. To je čtyřikrát rychleji než celosvětový růst spotřeby elektřiny. Jen letos oznámily přední technologické firmy investice do AI infrastruktury ve výši 300 miliard dolarů. Analytická společnost BlackRock odhaduje, že roční výdaje by do roku 2030 mohly dosáhnout bilionu dolarů. Jak trefně poznamenávají analytici: „Každých 100 miliard vložených do nových datových center znamená zhruba stejnou sumu za elektřinu během jediné dekády provozu.“ Odhady varují, že aplikace umělé inteligence mohou do konce roku 2025 zkonzumovat až 23 gigawattů výkonu – což by potenciálně překonalo i notoricky známou energetickou stopu Bitcoinu. Mezinárodní měnový fond projektuje, že poptávka poháněná AI by v letech 2025-2030 mohla vygenerovat kumulativní emise 1,7 gigatun CO2. Pro představu: to je ekvivalent pětiletých emisí z výroby energie celé Itálie. Pokud obnovitelné zdroje nebudou držet krok, hrozí v USA růst cen elektřiny o 8,6 procenta a globální nárůst emisí uhlíku o 1,2 procenta.

Klimatické závazky vs. AI ambice: Hořký rozpor

Technologické společnosti tak stojí před bolestivým dilematem: jak sladit veřejné klimatické závazky s dravými ambicemi v oblasti AI. Důsledky jsou již hmatatelné. Spotřeba vody Microsoftu vzrostla o 34 procent, což firma přičítá především chladícím potřebám pro výzkum AI. Google otevřeně přiznává, že AI je faktorem, který ho přivádí do „krize kapacit elektrické sítě“, i když současně s tím nadále rozšiřuje své datové kapacity. Hledání řešení je v plném proudu. Některé firmy zkoumají možnosti jaderné energie nebo geotermálních řešení, tyto cesty jsou však zatím spíše okrajové. Částečnou úlevu může přinést geografická optimalizace – přesun výpočetní zátěže tam, kde fouká vítr nebo svítí slunce. Eric Masanet, výzkumník v oblasti udržitelnosti, však chladí naději: „Obnovitelná energie prostě neroste dostatečně rychle, aby držela krok s růstem AI.“ Tato slova rezonují napříč odvětvím.

Přežije, kdo se přizpůsobíPřežije, kdo se přizpůsobí

„Umělá inteligence jde po vaší práci. A po té mojí taky.“ Vizionář varuje: kdo se nepřipraví, toho čekají problémy

Efektivita: Záchranný kruh, nebo planá naděje?

Existuje však i opačný hlas. Mezinárodní energetická agentura (IEA) naznačuje, že obavy z akcelerace klimatické změny kvůli AI mohou být „přehnané“. Podle jejího odhadu budou datová centra v dohledné době zodpovědná za méně než 1,5 procenta celosvětových emisí spojených s energií. Navíc aplikace umělé inteligence by mohly potenciálně snížit globální emise skleníkových plynů až o 4 procenta – například optimalizací spotřeby energie v průmyslu nebo logistice. Tento optimistický scénář však naráží na zásadní podmínku. Jak připomíná výkonný ředitel IEA Fatih Birol: „AI je nástroj, potenciálně neuvěřitelně mocný, ale je na nás – na našich společnostech, vládách a firmách – jak jej použijeme.“ Revoluce umělé inteligence je nezvratná. Její energetický apetit je realitou. Zůstává otevřená otázka: Dokážou tech giganti a politici tento drak zkrotit, aniž by roztrhali své zelené roucho? Nebo se klimatické sliby stanou jen dalším obětním beránkem na oltáři technologického pokroku? Odpověď hledáme všichni.