Studijní talent

Ilustrační foto: Shutterstock.com

Vzdělávání

Co známky ani testy neprozradí: tři vlastnosti, které mohou otevřít dveře na nejprestižnější univerzity světa

Zkušená studijní poradkyně radí, na co by se měly univerzity zaměřit, pokud chtějí mezi uchazeči o studium rozpoznat skutečné talenty. Jde o dovednosti, které si většina lidí do životopisu nepíše – přesto mají klíčový význam.

Vladimír Barák

V Česku se na nejlepší studijní programy na vysokých školách dostanou studenti zpravidla na základě přijímacího řízení skládajícího se z testu, pohovoru, případně kombinace. To však na demonstraci studijního nadání často nestačí.

Aviva Legattová, expertka na vysokoškolské přijímací řízení, působila v komisích univerzit ze skupiny Ivy League (osmi elitních amerických škol jako je Harvard, Yale nebo Princeton). V eseji pro deník Business Insider upozorňuje na tři měkké dovednosti, které hrají významnou roli při výběru těch nejlepších uchazečů.

Jsou jimi přizpůsobivost, intelektuální vitalita a výkonná funkčnost. A ty testy zachytí jen těžko.

Tyto dovednosti nejsou zřejmé z přehledu známek ani z běžného seznamu úspěchů. Projevují se v životních rozhodnutích a osobních příbězích, které kandidáti přinášejí.

Pokud chce škola pracovat s výjimečnými osobnostmi, které mají co nabídnout nejen akademicky, ale i lidsky, právě tyto kvality by měla v přijímacím řízení vyhledávat.

Typickým příkladem přizpůsobivosti je Aaron Kirman, jeden z nejúspěšnějších realitních makléřů v USA. V dětství trpěl poruchami učení a vadou řeči, kvůli kterým se cítil jako outsider.

Když ho odmítly všechny vysoké školy včetně jeho vysněné University of Southern California, napsal upřímný dopis, ve kterém popsal své potíže i silnou vůli uspět. Škola ho nakonec přijala díky programu pro studenty se specifickými potřebami. Bez tohoto dopisu by se nejspíš na vysokou školu vůbec nedostal.

Legattová zdůrazňuje, že právě takové gesto vytrvalosti a sebeobhajoby je pro přijímací komise důležitým signálem. Přizpůsobivost ale nemusí být vždy takto dramatická. Často se ukazuje i v tom, jak student zvládá každodenní výzvy, překonává akademické obtíže nebo se nevzdává v náročném období.

Pomoci může například doporučující dopis od učitele, který studenta dobře zná a dokáže jeho schopnosti přesvědčivě popsat.

Druhou zásadní dovedností je intelektuální vitalita. Tedy zvědavost, chuť zkoumat, klást si otázky a nacházet nové cesty.

Raya Bidshahriová, dnes známá jako futuristka a zakladatelka několika vzdělávacích iniciativ, už na střední škole v Dubaji spoluzaložila síť Intelligent Optimism, která propagovala vědecký a pozitivní pohled na vývoj lidstva. Projekt se rozrostl do mezinárodního měřítka a přitáhl statisíce sledujících.

Pro Legattovou je Bidshahriová důkazem hluboké vnitřní motivace a odhodlání přetvářet ideje ve skutečnost. Tedy přesně toho, co správné univerzity hledají. Intelektuální vitalita se nedá nahradit výkonem v testu, ale často je klíčovým ukazatelem potenciálu.

Třetí dovedností, kterou Legattová označuje za zásadní, je výkonná funkčnost. Schopnost plánovat, organizovat a dotahovat věci do konce.

V praxi ji představuje například Katlyn Grassová, absolventka University of Pennsylvania, která už na střední škole založila dvě neziskové organizace, vedla studentskou radu a své projekty úspěšně realizovala. Její přihláška nebyla přeplněná aktivitami, ale propojená jasnou linií zájmů, hodnot a výsledků.

Výkonná funkčnost bývá podceňována, ale přitom právě ona odlišuje nápady od činů – a studenty od skutečných hybatelů změn.

Zájemci o studium by se tedy neměli bát a naopak se pokusit o to ukázat, jak přemýšlí, jak se dokážou přizpůsobit a jak umí své nápady převést do skutečnosti.

To, zda škola v rámci přijímacích řízeních umožní demonstraci těchto dovedností, je pak do značné míry i ukázkou jejích kvalit.