Babišovo pošilhávání po Pražském hradě je samozřejmě logické, ale krajně nešťastné. Česko potřebuje po dlouhém prezidentování Miloše Zemana opět osobnost, která bude národ více spojovat než rozdělovat. A to Babiš prostě naplnit nemůže. Nejde jen o jeho předlistopadovou spolupráci s StB nebo o trestní stíhání kvůli evropským dotacím. Babiš bude ze své podstaty nemalou část národa neustále vytáčet do varu, přičemž druhá početná skupina mu bude tleskat. Ostatně to samé se dá říct například také o Babišově dlouholetém politickém oponentovi Miroslavu Kalouskovi.

Svého kandidáta na prezidenta určitě bude hledat rovněž pětikoalice. Je otázkou, jestli se jí podaří shodnout na jednom jménu (a pak také tuto osobnost přesvědčit, aby do toho šla), nebo zda každé uskupení navrhne svého koně. Nepochybně by i pro vládní fungování a celkovou image pětikoalice bylo taktičtější, kdyby představila pouze jednu ženu nebo muže. Ostatně zdánlivě nesourodý soubor pěti politických subjektů nahrává tomu, aby se jejich lídři dokázali povznést nad partajní zájmy a vybrali osobnost, která nebude spjatá s žádnou stranou a současně bude přijatelná pro většinu veřejnosti. A bude to i důkaz změny, kterou se před sněmovními volbami opozičníci zaštiťovali. Nebude to jednoduché, o tom žádná. Ideálem je člověk, který dostane tři čtvrtiny hlasů už v prvním kole.