Když se na konci května 1720 propadly akcie Mis­sissippské společnosti o 53 procent, vyšli oškubaní francouzští investoři do ulic. Oblehli kanceláře Banque royale (Královské banky) v pařížské ulici Quincampoix, vzduchem létaly kameny a tříštilo se sklo. „Nejtěžší ztráta dopadá na lid této země a postihuje všechny společenské vrstvy,“ líčil události jeden z očitých svědků. A dodával: „Knížata královského rodu a všichni velcí muži se velmi vášnivě bouří.“

Cena akcií Mississippské společnosti ovšem padala dál. Ze 4200 livrů klesla v září na dva tisíce livrů a v prosinci na pouhý tisíc. Bublina definitivně splaskla a skotský finančník a hazardér John Law, který to měl všechno na svědomí, utekl ze země. Zbyla po něm spálená poušť. Zdaleka totiž nešlo jen o pád jedné firmy, ale o kompletní rozvrat francouzských veřejných financí, které Law z pověření královského regenta Filipa Orleánského spravoval. Vybíral daně, jím založená Banque royale převzala obří francouzský válečný dluh a v dosud nevídaných objemech tiskla papírové livry. A šlechtici i měšťané, jak napsal jistý zaměstnanec britského vyslanectví v Paříži, „prodávali majetek a dávali šperky do zástavy“, aby si za ony livry nekryté zlatem „koupili Mississippi“ a pohádkově zbohatli na obchodu s Amerikou. Když britský historik Niall Ferguson vystihl Lawův vliv slovy „Bylo to, jako by jediný člověk řídil současně padesát největších amerických společností, ministerstvo financí a americkou centrální banku“, moc nepřeháněl.

Numera a hausnumera

Kdykoli nějaká současná firma pokoří libovolnou kvantitativní metu – třeba když na začátku ledna překročila tržní hodnota společnosti Apple tři biliony dolarů –, neomylně se v médiích vyrojí články o tom, že je to sice hezké, ale co je to proti dobám, kdy na světě existovaly skutečně velké firmy. Mississippská společnost zaujímá v žebříčku těchto pragigantů, které dělají z Applu garážovou firmu, druhé místo s odhadovanou kapitalizací ve výši 6,5 bilionu dolarů. Třetí je její britská současnice Společnost jižních moří (4,3 bilionu) a nesporným vítězem pak nizozemská Spojená východoindická společnost s kapitalizací 7,9 bilionu dolarů. A pokračujme v jízdě dál. Pokud by ta čísla odpovídala realitě, nebyl by rekordní 200miliardový pokles tržní hodnoty Facebooku (respektive jeho mateřské společnosti Meta) z předminulého čtvrtka ničím jiným než dětským kýchnutím. V úvodu zmíněný pád akcií Mississippské společnosti by totiž šlo ocenit zhruba na 3,5 bilionu dolarů…

Klíčová je samozřejmě odpověď na otázku, jestli se tomu všemu dá věřit. Odpovědi jsou minimálně dvě a ta jednoduchá zní, že je to absolutní nesmysl. Stačí vzít maximální tržní hodnotu zmíněných společností (maxima všechny dosáhly během roku 1720) v tehdejších guldenech, livrech a librách, zjistit, kolik se za ně tenkrát dalo nakoupit zboží a služeb, a porovnat je s kupní silou dnešního dolaru. Výsledek je jasný: v případě Mississippské společnosti a Společnosti jižních moří je Apple o dva řády hodnotnější než ony, a kapitalizace Spojené východoindické společnosti je dokonce třítisíckrát menší.

Složitá odpověď už tak jednoznačná není, protože použít se dají i jiné metody přepočtu. Porovnat třeba tržní hodnotu řečených společností s tehdejším celosvětovým HDP, a zjistit tak jejich relativní váhu, vliv či moc. Kapitalizace všech tří firem vychází díky této metodě mnohem vyšší a nějak takto autoři onoho donekonečna recyklovaného žebříčku historických gigantů zjevně postupovali. Existuje však – jak ještě uvidíme – dobrý důvod, proč není fér tuto metodu používat.

Sliby chyby

Pojďme si to ukázat na případu Společnosti jižních moří (South Sea Company), pro kterou existují nejspolehlivější data. Vznikla v Londýně roku 1711, a to z jediného důvodu, aby převzala britský státní dluh, který neúměrně nafoukla válka o španělské dědictví. „Byznys plán“ vymyšlený spekulantem Johnem Bluntem byl následující: společnost převezme státní dluh a věřitelům zaplatí svými akciemi, část dluhu se následně smaže a stát na oplátku poskytne Společnosti jižních moří monopol na obchod se španělskou Jižní Amerikou, akcie porostou a všichni budou spokojeni.

Vlastně není jisté, kdo od koho opisoval – jestli Blunt od Lawa, nebo Law od Blunta –, machinace obou pánů se každopádně moc nelišily. Na jaře 1720 rozjela společnost agresivní marketingovou kampaň (tady ji Law o rok předešel) a začala Angličany do nákupu svých akcií doslova nutit. Akcie tehdy byly novou vymožeností, rizika znal jen málokdo, a tak se touha nějakou vlastnit změnila na obou březích Lamanšského průlivu doslova v mánii. Po cestě se sice občas vyskytly překážky, ale co by nevyřešily obří úplatky, které inkasovali poslanci, ministři, a dokonce králova milenka. Akcie díky tomu utěšeně rostly a z původních sto liber se vyšvihly v květnu 1720 na 550 a v srpnu na rekordních tisíc liber. V tom okamžiku bublina praskla a na konci roku se akcie prodávaly zase za původních sto liber. Nebylo se co divit. Společnost jižních moří nedělala prakticky nic: od roku 1711 neprodala nic jiného než 34 tisíc černých otroků, a ještě na tom dokázala prodělat.

Spousta bohatých Britů kvůli tomu zchudla, nahoru vylétl počet sebevražd, ale nás v tuto chvíli zajímá jen kapitalizace společnosti. Akcií bylo celkem 184 105, takže tržní hodnota společnosti činila k srpnu 1720 přibližně 184 milionů liber (odhady se hodně liší, ale jde zhruba o dvojnásobek tehdejšího britského HDP). Když tuto cifru proženeme internetovým kalkulátorem Measuring­Worth.com, vyjde nám, že by se dnes (tedy v roce 2020) – v případě přepočtu podle ceny zboží a služeb – jednalo o 36,1 miliardy dolarů. Slušná suma to je, ale něco tomu stále chybí. Zkusme teď ale porovnat kapitalizaci Společnosti jižních moří s tehdejším celosvětovým hrubým domácím produktem. Už víme, že tržní hodnota společnosti byla těsně před prasknutím bubliny zhruba dvakrát větší než britský HDP, a z odhadů britského ekonoma Anguse Maddisona zároveň plyne, že britský HDP tvořil roku 1700 přibližně jednu pětatřicetinu světového HDP. Jinak řečeno, tržní hodnota Společnosti jižních moří se rovnala zhruba sedmnáctině tehdejšího celosvětového HDP.

A teď už zbývá udělat poslední krok: vydělit loňský celosvětový HDP (podle serveru Statista.com šlo o 95 bilionů dolarů) číslem 17,5 a zjistíme, že v takovém případě by tržní hodnota společnosti činila po přepočtu ohromujících 5,4 bilionu dolarů. Je to samozřejmě jen spekulativní údaj, ale říká nám, jakou tržní hodnotu by musela mít nějaká dnešní hypotetická firma, aby byla vůči současnému světovému HDP relativně stejně velká, a jak by to „svět bolelo“, kdyby padla; respektive jak by ho to bolelo, kdyby nešlo jen o bezcennou bublinu, jako byla Společnost jižních moří.

To jste se v Paříži zbláznili?

Také Mississippská společnost nenabízela Francouzům nic jiného než „pečený vzduch“. John Law jim Louisianu velkohubě líčil jako ráj na zemi osídlený přátelskými domorodci, kteří se přímo třesou, až budou moci obchodovat s Evropany. Jenže domorodci nebyli ani přátelští, ani bohatí a z několika tisíc Lawem vyslaných osadníků jich v bažinách kolem New Orleansu do roka a do dne čtyři pětiny zemřely. To ovšem nikdo nevěděl, a tak akcie letěly nahoru. Nejdřív je Law prodával po 500 livrech, ale byl o ně takový zájem, že během druhé emise stály tisíc, a později dokonce pět tisíc livrů. V prosinci 1719 přesáhla hodnota akcií deset tisíc livrů a Voltaire se svých přátel v dopise ptal: „To jste se v Paříži všichni zbláznili?“ Později začaly padat, ovšem Banque royale je začala vykupovat za minimální cenu devět tisíc livrů, a tak se pokles zastavil až do velkého krachu v květnu 1720. Právě tehdy dosáhla Mississippská společnost své nejvyšší tržní hodnoty – zhruba 5,6 miliardy livrů (600 tisíc akcií po 9413 livrech).

Žádný online kalkulátor pro livry bohužel neexistuje, a tak je nutné tuto částku převést na libry a nizozemské guldeny, čímž se samozřejmě ztrácí přesnost. Buď jak buď, pokud se jde cestou liber, odpovídá 5,6 miliardy livrů 82,4 miliardy dolarů, a pokud cestou guldenů, jde o 59,4 miliardy dolarů. Jak je vidět, i za Mississippskou společnost by člověk získal mnohem méně zboží a služeb než za Apple. Pokud ovšem maximální tržní hodnotu Mississippské společnosti (šlo o 420 tisíc liber, což je skoro třikrát víc než v případě Společnosti jižních moří) porovnáme s celosvětovým HDP, zjistíme, že její kapitalizace by v takovém případě byla stěží uvěřitelných 15,3 bilionu dolarů.

Válka = obchod

Příběh Spojené východoindické společnosti je úplně jiný. Vznikla už roku 1602, jako první moderní akciová společnost v dějinách, a nepochybně tehdy šlo o největší firmu světa, pro kterou pracovalo více než padesát tisíc lidí. Smyslem její existence bylo vybudování světového monopolu na obchod s kořením. Nejdřív bylo ovšem třeba porazit jižním mořím vládnoucí Portugalce, zastrašit anglickou konkurenci a zbudovat v Asii pevné základny. A společnost to všechno provedla s neobyčejnou důsledností, zarputilostí a brutalitou, když třeba kvůli udržení monopolu na muškátový květ a oříšek neváhala prakticky vyhladit obyvatelstvo Bandských ostrovů. „Nemůžeme válčit bez obchodu a obchodovat bez války,“ nechal se slyšet největší z guvernérů „Východních Indií“ Jan Pieterszoon Coen.

Díky tomu začala společnost skutečně prosperovat a držitelům podílů přinášet zisk: jen do roku 1650 dostali na dividendách osminásobek původního vkladu. Akcie Východoindické společnosti setrvale rostly, ovšem i v tomto případě dosáhly svého maxima roku 1720, když se do Nizozemska přelila francouzsko-britská akciová horečka. Rozhodně však nešlo o žádnou nesmyslnou bublinu, ale o růst v řádu desítek procent. Právě tehdy podle nizozemského ekonoma Lodewijka Petrama dosáhla kapitalizace Východoindické společnosti rekordních 77 milionů guldenů.

Vojtěch Velický

Z online kalkulátoru založeného na porovnávání tehdejších a dnešních cen zboží a služeb, který provozuje Institut sociální historie v Amsterodamu, plyne, že by to dnes (roku 2020) odpovídalo zhruba 852 milionům eur, a tedy asi 973 milionům dolarů. A nepomůže ani přepočet podle světového HDP, byť v takovém případě by kapitalizace Východoindické společnosti činila krásných 200 miliard dolarů. Kde se v kalkulacích tvůrců rekordních žebříčků vzala chyba, autor tohoto článku netuší.

První člověk vládne všem

Dejme si to teď všechno dohromady. Pokud staré a nové společnosti porovnáváme podle množství zboží a služeb, které by se za jejich tržní hodnotu daly pořídit, na celé čáře vyhrávají ty nové. Pokud však porovnáváme relativní velikost firem v době jejich existence, nechávají Mississippská společnost a Společnost jižních moří dnešní premianty za sebou. Není to ale ani trochu spravedlivé. Obě řečené společnosti nikdy nic pořádného nevyrobily ani neprodaly. Šlo jen o prázdné spekulativní bubliny, které se do gigantických rozměrů nafoukly pouze díky souhře tří mimořádných okolností – kriminálního jednání svých zakladatelů, dnes nepředstavitelných zásahů státních orgánů, a hlavně naprosté nezkušenosti tehdejších lidí. Tato metoda porovnávání bohatství má v sobě navíc skrytou jednu zásadní metodickou chybu. Stačí se vrátit dostatečně hluboko do minulosti, najít vůbec prvního člověka druhu homo sapiens a uvědomit si, že jeho soukromý majetek – olezlá kožišina a pár pazourkových hrotů – z něj bez debat dělá největšího boháče všech dob.

Jinak řečeno, o Mississippské společnosti můžeme docela dobře tvrdit, že šlo o nejpřefouklejší bublinu v dějinách, ale rozhodně ne, že to byla nejhodnotnější firma všech dob. Až zas někdy uvidíte podobný žebříček, nevěřte mu. Apple je zkrátka největší firma a Facebook nejhorší „loser“ ze všech.