Papež František doufal, že svět zapomene na závazky rozvojových zemí
Foto: Shutterstock.com
Přání papeže Františka se zřejmě nesplní. Bohaté země se nehrnou do odpuštění dluhů těm nejchudším
Trumpova cla ztíží rozvojovým ekonomikám splácení půjček, odpuštění dluhů ale zmizelo z politické agendy. O ulehčení nejchudším zemím usiloval do poslední chvíle i papež František. Světoví lídři zatím jeho přání nevyslyšeli – počkají si, až na periferii světa dolehne řetězový bankrot?
ptk
Pohřeb papeže Františka v Římě se neobešel bez velkých politických gest. Schůzka ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského s americkým vůdcem Donaldem Trumpem v kulisách baziliky svatého Petra by ale mohla mít symbolický význam.
Pokud patnáctiminutové jednání přispěje k ukončení války na Ukrajině, naplní se dlouhodobé volání zesnulého duchovního po ukončení konfliktu.
Jak ale píše deník The Guardian, hluší zůstali mocní tohoto světa k papežovu přání, aby se letošek stal takzvaným jubilejním rokem odpuštění dluhů nejchudším zemím světa.
Nepomohlo ani volání podporovatelů myšlenky, kteří se agendu snažili prosadit na dubnovém zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky ve Washingtonu.
Událost měla navázat na Velké jubileum 2000, kterým chtěl tehdejší svatý otec Jan Pavel II. zdůraznit témata křesťanského odpuštění, milosrdenství, jednoty a obnovy víry.
Papež František ještě stihl požádat komisi vedenou ekonomem Josephem Stiglitzem, aby v příštím měsíci předložila zprávu o otázce odpuštění dluhů. O tomto tématu se má jednat i na konferenci OSN o financování rozvoje, která se koná koncem června v Seville.
Z jednání ve Washingtonu ale nevzešel jasný lídr, který by se za agendu postavil. Zřetelně se ovšem ukázalo, že situace v nejchudších regionech se rychle zhoršuje.
Analýza MMF varuje, že Trumpovo narušení globálního obchodního systému zpomalí hospodářský růst a roztočí spirálu finanční krize. Pro rozvojové země je to obzvlášť špatná zpráva, řada z nich se kvůli pandemii zadlužila.
Jedním z vedlejších účinků chaosu na mezinárodních trzích je zpřísnění finančních podmínek. To následně ztíží a prodraží refinancování dluhů, přičemž výkyvy na devizových trzích by mohly problémy ještě zhoršit. Obsluha dluhu pak de facto znemožní těmto zemím řádně zajišťovat optimální chod státu.
„Nutíme země, aby odváděly prostředky ze sociálních, vzdělávacích a zdravotních rozpočtů jen proto, aby mohly splácet dluhy. To je zjevně špatné, neudržitelné a v konečném důsledku to přispívá k uzavření zemí ve stagnaci,“ upozornil Achim Steiner, vedoucí rozvojového programu OSN (UNDP).
Jsou to navíc právě předlužené země, jako je například Angola, Laos, Pákistán nebo Egypt, které jsou nejzranitelnější z hlediska dopadů klimatických změn. Samy se na globálním oteplování téměř nepodílejí.
Výška dluhu vzhledem k potřebám států je omračující. Až čtyřicet procent zemí východní a jižní Afriky spotřebuje více peněz na pouhou obsluhu dluhu než na zdravotnictví a školství dohromady. Až 80 procent těchto států navíc snížilo sociální výdaje.
To vše se děje v době, kdy na rozpočty stále více doléhají náklady na zvládání přírodních katastrof způsobených klimatickou krizí. Dokonce i Mezinárodní měnový fond naznačil, že rychle se měnící ekonomickou situaci bude třeba vyřešit přehodnocením závazků.
„Země by měly spolupracovat na podpoře stabilního a předvídatelného obchodního prostředí, usnadnění restrukturalizace dluhů a řešení společných výzev,“ uvedl MMF ve své Světové hospodářské prognóze.
Zastáncům oddlužení doporučení nestačí. Proces pod vedením MMF je podle nich příliš byrokraticky složitý, pomalý a navíc neefektivní. Dluhy se totiž neodepisují, vysoké náklady na jejich správu tak mohou zůstat.
Rozporuplného přijetí se dostalo vystoupení amerického ministra financí Scotta Bessenta, který řekl, že chce, aby se MMF více v restrukturalizaci angažoval.
Zatímco někteří vítají samotnou ochotu se dluhy zabývat s tím, že nejchudším zemím od dluhového břemene ulehčí, jiní se obávají tvrdých hospodářských reforem. V minulosti totiž MMF řešil krize požadavky na drastické škrty a privatizaci.
Podporovatelé papežovy myšlenky sice na veřejnosti usilovali o to, aby k odpuštění dluhů došlo, v soukromí ale varovali, že není vyloučeno, že mocní odpustí chudým zemím dluhy až ve chvíli, kdy začnou masově bankrotovat – tedy příliš pozdě.
